Najít pravou lásku je opravdu štěstí, protože v dnešní době je to velmi těžké. Lidé myslí mnohem více na sebe, což je samozřejmě nějakým způsobem fajn, ale někdy to hraničí se slušností a vlastně hodně často lidé zapomínají, že mají ostatní také city a může je to ranit. Pravá láska se prý pozná hned. Je to člověk, kterého nechcete nikdy opustit, i kdyby vám udělal tu nejvíc zlou a hnusnou věc. Je to člověk, kterému byste darovali svůj život a cokoliv jen proto, aby byl šťastný. Je to člověk, pro kterého chcete jen to nejlepší a chcete, aby byl šťastný a je vám jedno, jestli je šťastný s vámi nebo s někým jiným.
To je pravá láska, když myslíte na štěstí toho druhého, a ne na svoje. Proto bývá pravá láska tak šíleně slepá a toxická, protože vy nevnímáte chyby toho druhého a pokud je to opravdu někdo, kdo vám šíleně ubližuje, nevidíte to, a to je špatně. Každý člověk by měl alespoň trochu myslet na sebe, protože je to velmi důležité, abychom mohli normálně fungovat.
Už najít jakoukoliv lásku je pro nás obrovské štěstí. Cítíme se najednou úplně jinak, než když jsme byli sami, protože je to pro nás něco nového, něco, co nám dodává jakýsi přídavek do života, a proto tak šíleně každý milujeme pocit být někým milován nebo někoho milovat, protože nám to dodává to „nové“ v našich životech, a to my hodně potřebujeme. Všechno, co se trochu liší od reality a od normálu a vybočuje je pro nás atraktivní, takže i ta láska je atraktivní. Někdy se ale stane, že láska začne uvadat a začne se vytrácet. Jak je toto možné? Člověk si řekne – proč někoho nemilujeme celý život, když se do něj už jednou zamilujeme. Bylo by to fajn, ale to je právě to. My se do toho člověka zamilujeme – to neznamená milovat. Je to jen jakýsi zájem, ten člověk nás pouze zaujme, a to je to. Proto není nic špatného na tom, že se tento zájem za čas vytratí. Pokud ne, víte, že je to pravá láska.