Pamatujete si na svou první vekou lásku? Já ano. A musím říct, že to bylo opravdu děsné. Vůbec se mi to nelíbilo a byla to úplná katastrofa. A to taky bylo tím, že ten můj první přítel byl opravdu v hlupák a taky se z něj vyklubal kriminálník. Pamatuji si, jak moje první láska se starala jenom nějaké půjčky, aby mohl můj přítel machrovat, že je bohatý, a tak všude rozhazoval peníze. Samozřejmě, že mě v té doby bylo sedmnáct let a opravdu hodně mi to imponovalo. Mému prvnímu příteli bylo devatenáct let, takže měl řidičák a stále toužil po tom mít nejlepší auto.
Jenom že na tohle mě vůbec nechytil. Víte, mě nešlo auto. Šlo mi o to, abych měla skvělý život s mým partnerem. Samozřejmě, jak už to, tak bývá, tak první láska opravdu dopadla katastrofálně. Byli jsme spolu ani ne rok a potom jsme se museli rozejít. Protože vůbec jsme si nerozuměli, co budeme ve vztahu dál dělat. A když to tak vezmu zpětně, tak je to naprosto logické a normální. Opravdu neznám nikoho, kdo by se svou láskou vydržel až do konce života. Přece první láska nevydrží navěky.
Ale zase na druhou stranu zase mohu říct, že vím, že existují výjimky. A to v případě babičky a dědy. Ti spolu byli prý od svých osmnácti let až do své smrti. Já jim to opravdu závidím a říkám si, jak to může člověk, tak moc vydržet být spolu nonstop. Láska prostě existuje. Je vážně krásný pocit vědět, že takováto opravdová láska vážně existuje. A vy věříte na pravou lásku? Nebo na pověstnou a legendární lásku na první pohled? Ono to prý možná i lze se zamilovat na první pohled. Prý vědci řekli, že člověku stačí tři sekundy, aby si udělal základní obrázek o druhém člověku. A třicet sekund na to, aby člověka poznal, jaký je. Hm, já si někdy říkám, že neznám ani samu sebe. Natož jiného člověka! Někdy to poznání se trvá opravdu dlouho.