Jsem dost starý na to, abych pamatoval polistopadové doby, kdy se nám otevřely hranice a kdy nás relativně nedlouho poté nemívali v sousedství právě rádi. Euforie z toho, že jsme se pro ně stali po letech totality normálními sousedy, byla v nejednom případě nahrazena trpkým pocitem z toho, že se v leckterých obchodech objevily nápisy ‚Češi, nekraďte‘. Měli jsme tehdy pasy, nepotřebovali jsme víza, kontroly na našich hranicích se staly skoro rutinou, nepřinášející významnější komplikace, ale přesto se na nás leckdy dívali jako na lidi tak jaksi druhé kategorie.
Za což jsme si ale mohli – jak jsem se mohl stejně jako vy přesvědčit – obvykle sami. Protože chudoba cti netratí, ale to naše tehdejší chování… Prostě jsme byli chudáci ze zaostalé části světa, jejichž projevy byly velmi často nepříjemné a třeba i neakceptovatelné. A roky trvalo, než se z nás stali ti, jež tam berou za sobě rovné. Pokud si to tedy zasluhujeme, pokud se chováme tak, aby námi nebylo opovrhováno. Museli jsme sami pochopit, jak to ve vyspělém světě chodí, a museli jsme se tomu přizpůsobit, aby nás tam brali jako rovnocenné a vítané. Nebylo vyhnutí. Někdy jsme si tak vytrpěli své, než jsme se tam přestali cítit nepatřičně.
A proč to říkám? Protože se nám tu stejně jako před lety za všeobecně známé migrační krize začínají potulovat hodně početní migranti odkudsi z východu, (prý) ze Sýrie. A v oblastech přiléhajících k naší východní hranici se Slovenskem už se prý naši lidi necítí nejen komfortně, ale často ani bezpečně. Protože tam nelegálně přicházejí cestovatelé, jež nelze označit za turisty, a už vůbec ne za důvěryhodné turisty. Prostě už se to tam zase hemží migranty. A místní kvitují s povděkem, že už tam policie začala kontrolovat hranice a ve zvýšené míře třeba i obce. Protože pohyb osob, o nichž se nic neví, není ničím příjemným, stejně jako binec, jež tyto zanechávají podél hranic. A ať si říká kdo chce co chce, jsem názoru, že se tu takoví cestovatelé nemají právo cítit komfortně. Ani když přes nás zase jenom migrují dál na západ. Jsou pro nás totiž pomalu tím, čím jsme byli my po sametové revoluci pro západní sousedy. Těmi, kdo nemají nárok na radostné uvítání, pokud nedodržují pravidla těch, kdo jsou tu doma.