Co si myslíte, když nějaký člověk nemá rád kulturu? Já si myslím, že je to docela škoda, protože dnešní kultura je tak zajímavá a máme toho tady u nás v České republice tolik, že by bylo škoda, kdyby třeba člověk nešel na nějakou kulturní akci. Když to tak vezmu, tak kultura je taky kino a ukažte mi na člověka, který nebyl vůbec v kině. Myslím si, že opravdu každý už byl v kině. A víte, jak to vím? Protože přeci na základní škole na prvním stupni se opravdu velmi často chodilo do kina.
A pamatuji, že moje první návštěva kina byla asi ve třetí třídě a myslím si, že to bylo Princezna ze mlejna. Princezna ze mlejna mě moc bavila. Ale nevím, jestli bylo přímo ve třetí anebo druhé třídě a nebo možná dokonce páté třídě. To je ale jedno, ale opravdu si pamatuji, že moje první kulturní akce byla v kině, kde jsem byla se školou a kde přehrávali pohádku. Opravdu mě to moc bavilo, a ještě dodnes si pamatuji tu vůni toho kina. Dneska už máme kino celé přestavěné a stálo to opravdu hodně milionů. Kino je stále krásné a do kina chodím tak pětkrát za rok. Nyní mám malého syna, takže si užívám taky kreslené pohádky anebo různé pěkné zajímavé příběhy v kině.
Co se týče běžné kultury, tak jsem byla taky dokonce dvakrát v divadle. Sice to je krásné, divadlo mě tak hodně nenadchlo. A je potřeba, stejně jako kino. Sice kino je pohodlnější a baví mě to, se synem tam chodím často, protože syna by asi divadlo nebavilo. I když člověk nikdy neví. Jsou lidí nebo děti, které někoho opravdu velmi překvapí. Syn mě taky dost překvapil, když ho moc baví přírodopis a další přírodovědné pořady. Jsem za to ráda, těší mě, že se syn chce vzdělávat a učení bere jako zálibu, a ne jako povinnost. Tak by to vždycky mělo být, nemám pravdu? Nebo jak vy přistupujete k učení a kultuře zároveň? Protože tyto dvě věci mají k sobě velmi blízko.