Jako malá jsem chtěla hrát na flétnu, jenomže moje maminka v té době byla samoživitelka, a ještě vychovávala i se mnou dva sourozence, takže opravdu nebylo peněz nazbyt. I když jsem v šesti letech maminku několikrát prosila, že bych chtěla chodit na kroužek flétny, tak mně to bohužel nevyšlo. A kolikrát jsem ale viděla maminku, jak jí to hodně mrzí a jak někdy brečí do polštáře. Tak jsem raději ustoupila a už jsem se o tom vůbec nezmínila. A svůj sen jsem si splnila, když jsem si začala vydělávat na brigádě, to bylo mi asi sedmnáct let. Studovala jsem střední školu a měla jsem taky brigádu, a tak jsem si zaplatila pouze jenom dvouměsíční intenzivní kurz flétny.
A umím sice pár písniček zahrát, ale není to žádná sláva. Ale nelituji a občas si ráda zahraji. Nicméně jsem si řekla, že až budu mít dítě, tak ho zkusím navést, aby hrálo na nějaký hudební nástroj. A podařilo se mi, že mám syna, kterého jsme si přála. A musím říct, že on asi moje přání vyslyšel, protože můj syn chtěl hrát na kytaru. Pro mě skvělá zpráva! A musím říct, že jsem byla opravdu velmi ráda, protože na kytaru hrál tehdy můj děda. A syn si vybral opravdu krásnou kytaru, se kterou potom hodil taky do svého kytarového kroužku. Kytara má krásné kytarové efekty.
Líbí se mi, když kytara má takové výrazné a basové ? kytarové efekty, které pohladí ucho. Ty se taky dají koupit samostatně, aby samotná kytara měla něco jiného a neobvyklého. Moc se mi líbí silné kytarové efekty, které jsou třeba na koncertech. A budu doufat, že to třeba syn někdy daleko dotáhne, že uslyším jeho muziku a kytarové efekty z pódia. Vím, že si možná moc věřím, ale svému dítěti přeci věří úplně každý, ne? A pokud syn bude chtít pokračovat v hraní na kytaru, tak já ho v tom maximálně podpořím. A i kdybych si měla vzít druhou práci, abych měla na kroužek kytary, tak to udělám.